pátek 25. května 2018

Japonsko - den 13 - Tokyo

Dnes Michalové a František vyrazili někam do přírody. Já s Melgarhem vyrážíme na obhlídku jedné speciální herny. Je to v Kawasaki a jedeme tam asi hodinu z našeho super retro bydlení.

Po cestě průběžne dostávám zprávy od Františka, že Michalovi není moc dobře po včerejší zábavné noci. Ideální na výlet do hor a parku. Ale už pomalu přjíždíme do Kawasaki a Melgarh s lepším orientačním smyslem než já, nás vede k herně. Po cestě míjíme stavbu a hlídač u vjezdu na nás mává a chválí mi vlasy

Když dorazíme do herny, jsem fakticky unešená. Celé to místo působí naprosto úžasně a mnohem líp než na fotkách. Bude to znít divně, ale rozprašují tam různé vůně nebo možná spíš smrady, aby to bylo ještě autentičtější.

Oba pobíháme a fotíme. Pak se začneme věnovat zábavě. Hrozně se mi líbil plyšový banán v čokoládě v jednom ufocatcheru Zkouším ho tahat a nic. Po pár nezdařilých pokusech k tomu pouštím Melgarha a on ho fakt vytahne. Skáču radostí a objímám ho. Už chápu proč japonci chodí občas do heren i na rande, vytahneš banán a máš ženskou na krku :)

Pak hrajeme Jubeat, DDR, Dance evolution a tak různě. Melgarh to prokládá tím, že sem tam něco vytáhne z ufocatcheru. Netuším jak to sakra dělá, ale jásám když mi podává talíř s Rilakkumou.

Když doba pokročí a chystáme se odejít, zkouším ještě tahat obřího Snoopyho. Nejde mi to. V tom mě něco velkého a měkkého trefí do zad a slyším smích. Otáčím se a do ksichtu mi letí další obří plyšák. Já ho zabiju, on vytáh Kirbyho a nějakýho psa. Zbytek dne taháme obří igelitky s úlovky.

Jelikož jsem někdy hrozná žena, potřebovala jsem se podívat do Sunshine City Ikebukkuro. Minule jsem tam byla nadšená z Anna Sui obchodu a mrkla bych se tam zas. Když bych to stihla, je tam i Tokyu Hands kam chci mrknout. A vlastně ještě EVA store (Neon Genesis Evangelion je anime na kterém jsem začínala a mám ho ráda).

EVA store je super, nevím co dřív obdivovat. Líbí se mi pouzdro na karty, ale stojí 11k ¥.  Vybírám si tedy spíš drobnosti a jdem dál. Pořád obdivuju Melgarha že se mnou po krámech leze. Načež mi prozradí svůj trik. Nechá ne juchat v obchodě a vyjede do jiného patra k elektronice nebo chlastu a tak za půl hodinky se vrátí mě zkontrolovat.

Pokračujem přes herny do Sunshine city. Nakonec si v Anna Sui vyberu jen ručník. Mel zatím někde sehnal flašku vodky. Tohle už musí být talent bo tu jsou jen krámy s hadrama.

Mizíme nočním Ikebukkuro domů. Pak už píše František jestli nedáme večeři. Je výborná. Cpu se a pak jdeme kalit na pokoj. Nezvládám psát blog a pařit zároveň. Další dny budou krušné.















středa 23. května 2018

Japonsko - den 12 - Tokyo

Dneska byl program jednoduchý. Vlastně jsme jen chtěli přejet do Tokya a případně mrknout na nějaké drobnosti. No to přejetí se nám celkem v pohodě zdařilo (i když po cestě na nádraží úřadovalo čůrací komando) a trochu jsme mokli kvůli dešti. Dokonce jsme i našli poměrně rychle ubytování. Při jeho bookingu to vypadalo, že budeme první hosté, tak jsme byli zvědaví co to bude.

No jak to říct? Check-in byl od 15:00. V 15:05 jsme dorazili k baráku, odemkli si a uviděli v chodbě poházené věci jako při úklidu. Začali jsme řvát sumimasen a koničiva v marné snaze někoho přivolat. Nikdo se nedostavoval. Pršelo, my drželi deštníky, na zádech těžký krosny. Nic co bychom toužili dělat než někdo dorazí a douklidí. Rozhodli jsme se teda hodit krosny dovnitř, úklid neúklid. Hmmm....tak jdu po té chodbě, nakukuju do pokojů a v každém pokoji stojí podezřelá plechovka s otvory. Moje paměť se probírá a nejistě říkám klukům, že asi není dobré pobývat v těch pokojích, protože tímhle se tu hubí brouci....začínají se nám stahovat krky, kašleme a dusíme se. Házíme krosny na zem a prcháme ven.

Přicházejí dva vysmátí japonci, naznačují, že musí uvnitř uklidit a že budou za 10 min. To jim fakt nežerem. To ubytko se evidentně teprve buduje, zahlédlla jsem na zemi omítku a je potřeba tamta dost uklidit a vyvětrat ten jed na brouky. Japonci se zavírají uvnitř a vysávají. My jdem na jídlo.

Zašli jsme nakonec do stejné restaurace co první den. Objednáváme napůl anglicky, napůl japonsky. Potétó, chicken karaage, iči no bíru.....prostě nám to děsně jde :)

Michalové po hodince obžérství pak jdou zkontrolovat ubytko, já s Melgarhem do Akihabary kde rejdíme po bazarech. Plus teda nám Michy psal, že na ubytku není konvice, tak dáváme videohovor z nejbližšího elektrostoru a ukazujeme mu konvice ať si vybere. V přízemí objevujeme obchod s levným alkoholem, takže program na večer je jasný.

Když konečně dorazíme na naše ubytování, jsem nadšená. Je to tak moc retro, že se to nedá popsat. Háčkovaná dečka na naší peřině je pro mě vrchol. Každý pokoj je trochu jiný a tak si vyberem pro dnešní party ten Michyho, protože vypadá jako horská chata. Pouštíme punkové songy, popíjíme a bavíme se. Toď nejlepší bod celého dne.

Trouba na jeden toast

Třpytkový drink

Můj pokoj 


Kosmetický koutek

Fakt háčkované

Naše horská chata

Část pokoje co vypadá jak na zámku



Party hard

úterý 22. května 2018

Japonsko - den 11 - Kyoto, Osaka

Ráno jsme byli všichni nějaký mrví. Michy to vzdal kompletně s tím, že dneska prostě odpočívá a nikam se netahne. My ostatní jsme asi po hodině snídání a různých příprav vyrazili znovu navštívit tu neuvěřitelnou výstavu obrazů kreslených na dlaždice, která mě minule tak dojala.

Tentokrát se mi to povedlo ustát, ale jen tak tak. Bydlet v Kyotu, chodím se na ty obrazy koukat každý den dokud výstava neskončí. Paní uvaděčka už si mě pamatovala a tak jsem jí představila muže. Hned se ptala zda je umělec a tak jsem trochu napráskala, že jo. Večer to trumfnul Melgarh, který mi prozradil, že o něm si myslela, že je kurátor výstav a přišel to tam okouknout (prý zkoumal nějaký obraz děsně zblízka).

Nakonec jsme si tam všichni koupili, no suvenýr se tomu asi říkat nedá, něco jako demo verzi obrazu. Melgarh si koupil portfolio, Kompozit zmenšený obraz na papíře, já něco jako pohledy a František luxusní verzi něčeho velikého jako pohled.
Celé jsme to raději odnesli na ubytování, protože tahat s sebou celý den "pohledy" za 500kč by se mi nechtělo (a to jsem to měla nejlevnější).

Pak už jsme vyrazili do Osackého akvárka, které máme rádi a stojí za opakované návštěvy. Konec konců, on tam vlak z  Kyota jede asi 20 min.
Akvárko samotné bylo super, davy nevychovaných Číňanů už o dost méně. Díky nim jsem to vzala velmi rychle. Fotek také příliš nemám. Je tam tma a mobilem přes tlusté sklo ryby prostě moc fotit nejde.

Japonsko - den 10 - Fukuoka, Kyoto

Dnes se mi spalo trochu hůř, Mel v noci chrápal. Přesto jsem ráno v 8 vstala a v 9 už jsme zvládli vypadnout z ubytování. Michal a Michy se zdrželi dýl. My šli mrknout na nedaleké chrámy. Našli jsme tam krásná zákoutí, sochu boha sumo, začátek nějakého obřadu a taky toho zmateného taxikáře ze včera, který vjel autem skoro do komplexu a šel se vyčůrat.



Pak jsme došli na nádraží, bookli lístky do Kyota, zjistili, že to jede za takovou dobu, že za náma dojde v klidu i zbytek výpravy. Následovala cesta vlakem do Kyota, kde jsem konečně měla potkat svého milovaného muže. Když jsem ho viděla vystupovat z vlaku, byl to skvělý pocit, objala jsem ho a byla šťastná.

neděle 20. května 2018

Japonsko - den 9 - Kokura, Fukuoka

Ráno jsme vstali brzy, já si zopakovala věčný slib, že už nikdy nebudu pít, lupla si brufen, nahodila krosnu a nenamalovaná vyrazila s Melgarhem na nádraží booknout lístky směr Kokura. Jelikož druhá půlka zájezdu prohlásila, že dorazí tak za hodinu, protože čůrací komando opět musí zaútočit, kempli jsme v místním McDonaldu.

Kupodivu Michy a Michal přijeli poměrně rychle. Tak jsme přebookovali lístky a zjistili, že nám to jede za 9min. Brufen už mi zabral a tak mi klasicky otrnulo a navíc se mi nechtělo tahat s plechovkou drinku koupeného včera a sbaleného na cesty.


Za slabou hodinku jsme dorazili do Kokury. Je to celkem díra, ale je tu TOTO museum - muzeum záchodů. To je věc, kterou si naše komando nemohlo nechat ujít. On už tam byl Werk (znáte ho z minulých let) a ten to hrozně doporučoval.




Samozřejmě jsme nejdřív šli z blbé strany, ale o to hezčí výhled jsme měli na budovu. Nádherná ukázka moderní architektury. Pak už jsme to trefili a samozřejmě naběhli na nejbližší záchody i když to bylo v patře kde evidentně nebylo muzeum, ale prodejna koupelen.

sobota 19. května 2018

Japonsko - den 8 - Hiroshima

Dnešek byl opět odpočinkový. Ráno jsme s Melgarhem vypadli se projít a zamířili směrem k zahradám Shukkeien (ano ten název je vtipnej). Po cestě jsme koupili sváču. Ano hádáte správně, obsahovala i pár plechovek míchaných drinků. Hrozně jsem si na ně zvykla a baví mě zkoušet stále nové.

pátek 18. května 2018

Japonsko - den 7 - Hiroshima

Ráno jsem se vzbudila úplně mokrá. Tělo trochu vypovědělo službu, začalo se potit, celé bolelo a tak jsem zůstala v posteli dýl. Michy se taky moc necítil, tak jsme prodloužili ubytování o den.

Kluci se rozhodli jít do muzea, na hrad a do Peace parku. Já po krámech a procházet se bez cíle. Přes Peace park jsem spíš proběhla protože tam byla fakt hromada lidí, převážně školních výletů.


Prošla jsem herny, něco malého vyhrála, mrkla se na figurky v bazarech, narazila na skvělý obchod s potřebama na kaligrafii. I když se v tom nevyznám tak měli asi 200 druhů štětců, papíry, inkousty, podstavce pod štětce.....a měli i pár kosmetických štětců, jen ne tvar který mám nejraději.

Pak jsem zahučela do nějakégho vchodu kde bylo psaný Daiso, to jsem úplně hned nenašla, ale objevila jsem spoustu krámů s hadrama který byli docela fajn. A sekáč se zajímavým zbožím. Taky krám s levnou kosmetikou kde měli třeba BB cream s vílou Amálkou (na mě moc tmavý) a pár dalších zajímavostí, kterým jsem neoodolala.




Po mobilu jsem se dohadovala s Melgarhem, který dnes přilétal a mířil za námi. Zamířila jsem na nádraží ho vyzvednout. Ve Starbucks jsem zkusila Matcha frappuccino. Bylo fakt dobrý.

Dneska se taky brutálně rozpršelo, takže večer trávíme popíjením na pokoji.
Chápu, že dnes není článek moc zajímavý, ale potřebuji si odpočinout.







Dnešní nákup

Večeře

čtvrtek 17. května 2018

Japonsko - den 6 - Osaka, Hiroshima

Zase jsem se nevyspala a do 3 ráno koukala do stropu. Bezva. Ale ráno jsem zvládla fungovat. Na dnešek jsem se těšila hrozně moc, protože jsem měla v plánu zajít do Kiddylandu. Je kousek od Osaka station. Teda kousek. Já to vždycky hledám (i s mapou a internetem) asi 20min.

V Kyotu je veliké nádraží tím jak je ta budova vysoká, vzdušná a celkově rozlehlá. S Osakou se to nedá srovnat. Tady je všechno nahuštěné a nádraží samo se skládá z mnoha pater, přilehlých stanic metra a několika navazujících obchodních domů.
Za dnešek jsem došla z hotelu na metro, což je asi půl kilometru. No a pak jsem přijela do centra na Higashi-Umeda a přes Osaka station to vzala na Umedu ke Kiddylandu (schválně zkuste googlit). Jsou dvě odpoledne a mám nachozeno přes 6km.

S tím Kiddylandem bych vám to přála zažít. Obří místo plné roztomilosti. Miffy, Hello Kitty, Purin, Keroppi, Kapibarasan, Tuxedo Sam, Monchichi, Disney, Marvel, Kirby, hromada postav co ani neznám. To všechno na jednom místě (ano hádáte správně, bude nálož fotek).


Takže se u mě klasicky dostavuje pocit zoufalství, protože tohle prostě do čech všechno neodvezu. Mám chuť si sednout na zem a brečet jak malý dítě.

středa 16. května 2018

Japonsko - den 5 - trochu Kyota a Osaka

Ráno jsme to zabalili v ubytování v Kyotu a busem se přesunuli na nádraží kde jsme hodili krosny do skříněk. Kluci šli na chrámy a výhledovat na věž, já se courala po těch třech obchoďácích co navazují na nádraží a došla si na poštu poslat pohledy.


Taky jsem se stavila v Lawsonovi pro nějakou sváču a viděla zas něco nového. Co asi tak v sámošce může člověk vidět? No byl tam koutek kde se dalo sednout na jídlo (což považuju za geniální vynález) a nějaký pán vedle mě si tam udělal polívku v kelímku. Pak si vytáh bento z domova a začal se živit i tím. Okolo byli kancelářské budovy, tak byl asi z jedné z nich. Zajímalo by mě, proč nejedl tam, jestli si třeba chtěl odpočinout a sámoška mu poskytla útočiště...

Jinak pošta byla taky zážitek. U přepážky mi pán zvážil čtyři pohledy a dva dopisy a odběhl dozadu pro známky a nálepky "air mail". Všechno mi pak předal, že si to mám nalepit sama. Stálo to dohromady 500 yen. Vše jsem hodila do schránky před poštou. Zajímalo by mě, za kolik bych čtyři pohledy a dva dopisy poslala z ČR do Japanu. Asi za víc když známka po republice stojí 20kč.

Kluci byli před polednem hotovi a chtěli ještě zajít na jídlo i když původní plán byl bento do vlaku. No aspoň jsem konečně našla nějaké running sushi. Zkusila jsem různé druhy a všechno bylo dobré. I když se přiznám, že na sushi s brokolicovým nebo kukučičným salátem co tam jezdilo, jsem fakt chuť neměla. Zkusila jsem i rybu pokydanou cibulí a majolkou. Divný sushi fakt. Pak jsem se držela raději tradičnějších kousků.

Koupili jsme lístky na vlak, šli na peron a mě se udělalo blbě z nevyspání. Pořád ještě se mi nesrovnalo tělo a čím dál tím víc mi opuchají nohy. Začínám celkem zoufale koukat po nějakých sandálech. Zatím nemám puchýře, ale kůže už je solidně rozedřená.

Kluci byli moc hodní a po příjezdu do Osaky se o mě zajímali a šetřili mě jak to jen šlo. Když jsme se dostali na hotel, nechali mě prospat a na střídačku mi potom namasážili nohy (jsou to prostě pokladi).

K večeru jsme vyrazili do víru velkoměsta. Michy chtěl omrknout Glico mena. Bylo tam tři prdele lidí...jak jinak. A všichni dělali tu pitomou pózu. Tak jsme si udělali selfie s davem a šli jsme pryč.

Ubytování v Osace

Hromada turistů

Nejhezčí záchodky

Koukali jsme po nějakém jídle a Michalovi se pořád něco nepozdávalo. Sezení, typ jídla, cena, prostředí. Až jsem se nasrala a začala být protivná, protože jsem měla hlad a tak jsme někam zapadli.


Moc jsem se nevešla ke stolu. Dorozumívání bylo hodně kostrbaté a vlastně jsme si ani nedali co jsme původně chtěli a navíc Michymu popletli objednávku. Ale stejně to bylo strašně dobré a mě se hrozně líbilo, že se maso dopékalo nebo spíš dogrilovávalo na té pánvi na které to přinesli.

Pak jsem byla tak šťastná a spokojená, že jsem téměř po celou cestu k ubytování ani neremcala (jako celých 30 min lidi, víte co to je u mě za výkon?).

Doma se nám nebo respektive Michymu stala malá nehoda. Japonci jsou prťavý. Dveře v ubytováních také. Michy není prťavý. No když to hodně zkrátím a vynechám spoustu sprostých slov, tak má obrovskou bouli a krvavou ránu na hlavě. Takže poučení pro dnešní den zní : "pokud jedete do Japonska a máte víc jak 160cm, choďte raději v permanentím předklonu"

Pudr hezkej, ale jako 2k kč za to nedám
Taky pudr  Taky drahý


Největší stojan mê oblíbené K-palette

Loreal u nás by se měl polepšit





Ti dinosauři

Barevné zábradlí u eskalátorů

V Japonsku je prý hodně lidí. Jasně, když fotíte přechod v Shibuye nebo jiné turistické místo. Stejně jako Václavák nebo Orloj. Tohle je v Osace v 9:30 večer. Ani noha